V živých soustavách nacházíme sloučeniny, které jsou vytvořeny ze stejných prvků jako celá zeměkoule. Nebyl nalezen žádný prvek, který by se vyskytoval výlučně v živém organismu a současně nebyl přítomen v zemské kůře. Lidská těla nebo těla živočichů a rostlin obsahují mnoho prvků z Mendělejevovy periodické soustavy, i když některá jen ve velmi nepatrných množstvích. Nejvíce se v lidském těle nachází kyslík, který tvoří 63–65 % a 18–21 % našeho těla tvoří uhlík. Třetím nejvíce zastoupeným prvkem je vodík (asi 10 %), čtvrtým dusík (3 %) a pátým vápník (1,5 – 2,0 %). Na prvky v lidském těle a jejich smysl pro náš život jsme se zeptali prof. RNDr. Kateřiny Horákové, DrSc., odbornice v oblasti zdravé výživy.
Paní profesorko, představíte nám další prvky v lidském těle?
Chemické prvky známe také pod názvem minerální látky. Jsou základním kamenem zdraví. Lidský organismus je však není schopen sám syntetizovat. Jsou součástí zemského povrchu, nevznikají tedy činností živých organismů. Proto všechny prvky potřebné k životu považujeme za esenciální - člověk je získává z potravin, minerálních vod a různých nápojů. Některé jsou zapotřebí ve vyšších dávkách, protože organismus vyžaduje více než 300 mg denně. Jedná se o makroprvky, jako již zmiňovaný vápník, ale také fosfor, draslík, hořčík, sodík, síru, křemen a chlór. Stopové prvky – mikroprvky, jsou rovněž minerální látky, ale potřebujeme je pouze v množství několika miligramů či mikrogramů. Patří k nim železo, zinek, měď, mangan, chrom, jód, selen, fluor, kobalt, vanad, molybden apod., které spolu netvoří ani setinu procenta našeho těla, ale jejich nedostatek či nevyváženost může vést k závažným onemocněním.
Proč jsou prvky, které nejsou ani stavební kameny (jako bílkoviny), ani nepředstavují zdroje energie (jako sacharidy a tuky), ani netiší žízeň (jako voda), nezbytné pro život?
Minerální látky se neúčastní jen výstavby těla a jeho různých tkání – zapojují se i do životně důležitých metabolických procesů, které probíhají v organismu. Jsou stálou a nezbytnou součástí všech buněk a tělových tekutin. Jsou složkami různých enzymových systémů, hormonů, vitamínů, různých funkčních molekul. Pomáhají udržet acidobazickou rovnováhu. Životně důležitá funkce těchto látek spočívá v metabolických procesech organismu na buněčné úrovni. Jako součást aminokyselin, hemoglobinu, bílkovin, nukleových kyselin, enzymů, hormonů a vitamínů, pomáhají regulovat různé aktivity těla. Taková aktivita například pomáhá při kontrakci svalů a udržování pravidelného tlukotu srdce.
Je to tak, že jejich nedostatek/přebytek způsobí určité onemocnění?
Regulují mnoho fyziologických funkcí. srážení krve, transport kyslíku, aktivaci enzymů… Některé prvky mají specifický význam jako například. železo v molekule hemoglobinu, jód v hormonu štítné žlázy, zinek v inzulínu a pod. Pokud je máme nedostatek, samozřejmě že se to časem projeví – cukrovkou, anémií, obezitou či neurózou. Navíc problémy nastávají nejen uvnitř našeho těla, ale projeví se i na našem zevnějšku. Například suchá a popraskaná kůže, lámavé nehty, vypadávání vlasů, nervozita, to jsou příznaky nedostatku síry.
Můžeme sami zjistit, zda trpíme nedostatkem toho – kterého chemického prvku?
Ano, naše tělo vysílá varovné signály, kterými nás upozorňuje, co mu chybí. Přehnaná chuť na sladkosti je například projevem nedostatku chromu a vanadu. Jiným projevem nedostatku minerálních látek je, když těhotná žena jde v noci do chladničky, a zajídá kyselé okurky zmrzlinou… Podobné je to v živočišné výrobě: farmáři dobře vědí, že pokud dobytek začne okusovat stodolu, nebo když vidí krávu s kostí v tlamě, jde o jasnou známku nedostatku minerálů.
Co potřebujeme upravit v těle, to odhalí vzorek moči nebo krevní test?
Ano. Zjištěná hladina sledovaných makroprvků i mikroprvků prozradí zda je přijímáme dostatek (prostřednictvím stravy) nebo je máme přebytek. Sledováním hladiny minerálních látek v moči lékař zjistí, zda jejich vylučování probíhá normálně.
Obsah většiny chemických prvků v potravinách není za normálních podmínek pro organismus škodlivý. Existují určité minerální látky, které mohou být ve větších než stopových množstvích pro organismus toxické?
Mezi nežádoucí, silně toxické prvky patří: kadmium, olovo, rtuť a hliník. Jejich přítomnost v organismu v jakémkoli množství je škodlivé. Toxické prvky mají tendenci hromadit se v parenchymových orgánech – hlavně v játrech, ledvinách a slinivce břišní. Při dlouhodobé expozici se mohou toxické prvky ukládat také v jiných tkáních. olovo a hliník v kostech, olovo, rtuť a hliník v mozkové tkáni, kadmium ve vlasových cibulkách. Zdravý organismus je je však schopen vyloučit. Tuto úlohu plní ledviny, játra a zažívací trakt.
Jak se „zařídí“ organismus, když pociťuje nedostatek vápníku?
Máme-li nedostatek vápníku, vystavujeme se velkým problémům a náš organismus se dostane do režimu, kdy vápník hledá po celém těle, protože ho potřebuje nejen pro tvorbu kostí. Začne ho však odčerpávat právě z kostí ale i ze zubů, aby ho „dopravil“ na důležitější místa. Bez vápníku by nám totiž nebilo srdce, svaly by se bez něj neuvolnily, nemohli bychom bez něj usnout, na něco se soustředit nebo vůbec myslet. Nervy by bez něj nepředávaly žádné informace, údy by se nepohybovaly. Dlouhodobý nedostatek vápníku pak vyústí do odvápnění kostí a kloubů, obnažení krčků zubů, chvění srdce, vysokého krevního tlaku, do nespavosti, ledvinových kamenů, ostruhů, do křečí ve svalech, premenstruačního syndromu u žen rukou/nohou a do nervozity.
Popíšete nám dění v těle, když nám chybí hořčík?
Hořčík je složkou struktury kosti. Působí jako katalyzátor četných chemických reakcí, reguluje přenos impulzů periferními nervy. První příznaky nedostatku hořčíku se projevují svalovými křečemi (zejména v lýtkách), závratěmi, strnulostí, neklidem, bolestí hlavy, kmitajícími body před očima, chvěním víčka (zejména levého), citlivostí na změny počasí (zejména na zimu a bolest), často. Delší trvající nedostatek se může projevit bušením srdce.
Většinu potřebné dávky jódu dostává náš organismus spolu s kuchyňskou solí, která se u nás uměle obohacuje jodidem draselným… Existují i jiné možnosti, jak jej dodat tělu?
Organismus potřebuje jód pro syntetizování hormonů štítné žlázy, které plní důležité metabolické funkce. V oblastech chudých na jód je endemický výskyt strumy a kretenismu. Vhodným zdrojem jódu jsou mořští živočichové, mořské řasy, mléko, mléčné výrobky a sýry.
Fluor přijímáme iz pitné vody a ze zubní pasty… Kritici fluoridizace upozorňují na skryté riziko hyperfluoridizace. Řeknete nám váš názor?
Mnozí se domnívají, že konzumace fluoridů je jen otázkou zdraví zubů. Ale vědecká zkoumání shrnutá v 500stránkovém spise dokazují, že fluor je endokrinní narušitel, který může mít vliv na naše kosti, mozek, štítnou žlázu, epifýzu a dokonce i hladinu krevního cukru. Z více než 34 klinických studií (a ze 100 studií na zvířatech) týkajících se účinku fluoru vyplynulo, že jeho toxicita při dlouhodobém působení může vést k celé řadě zdravotních problémů: k hyperaktivitě nebo naopak k letargii, ke snížení IQ, poškození imunity, inaktivaci 62 enzymů, artritidě, zvýšení růstu nádorů, k rakovině kostí a atp.
Kde získáme chybějící minerály? Jsou výživové doplňky, které jsou v prodeji opravdu účinné? Na co je třeba dávat si pozor?
Pro tělo nejvíce využitelné jsou takové minerály, které jsou 100% rozpustné ve vodě. Dejme si například. koupenou tabletku „na zkoušku“ do vody, alespoň na několik hodin. Pokud se na dně sklenice vytvoří usazenina, je to důkaz, že velikost molekul minerálů, které jsou použity v daném přípravku, je příliš velká na to, aby se ve vodě rozpustily rovnoměrně a spíše je tedy pravděpodobné, že se nikdy nerozpustí úplně. V tom případě jde o nejběžnější formu, která se nejhůře vstřebává, tzn. přibližně 8–10 % ve věku do 40 let a po čtyřicítce 4–5 %. Jsou to minerály anorganické (elementární). Nejužitečnější by bylo, kdybychom je rozdrtili a rozsypali na zahrádce… Zelenina je, po vyčerpání z půdy, přemění na organickou formu, kterou už naše tělo dokáže vstřebat a zpracovat na 98 %. Z toho je vidět, že můžeme užívat tolik tablet minerálů v anorganické formě, kolik se nám zlíbí a přece můžeme umřít na některou z nemocí kvůli nedostatku toho – kterého prvku… Navíc, užíváním nevhodné formy minerálů dochází k ukládání odpadních prvků v těle, z čehož vznikají různá poškození života. Minerály v minerálních vodách se také vyskytují v anorganické formě, která je pro náš organizmus velmi málo využitelná. Přesto mnoho lidí vypije denně množství minerálek s vírou, že si tím zajišťují optimální zásobu prvků v těle. V mnoha doplňcích stravy se používá mletý dolomit jako zdroj vápníku a hořčíku. Avšak v této anorganické formě naše buňky využívají tyto prvky jen na 4–5 %. Dokonalejší minerální přípravky jsou takové, které nabízí prvky v chelátované formě. Tím se jejich využitelnost asi desetinásobně zvyšuje, na 45%. Na rozdíl od zmíněných možností, rostliny obsahují prvky v přírodní formě. Tyto organické koloidní minerály jsou nejlépe přijatelné pro buňky člověka. Jejich využitelnost je až 98%. Odpověď tedy zní: koloidní minerály z rostlin jsou nejlépe využitelné. Nezapomeňme na tuto skutečnost při výběru minerálních doplňků výživy.