Zdravá atmosféra a životní prostředí jsou nezbytné pro lidské zdraví a pohodu. Zdrojem stresových faktorů, jako jsou znečištěná voda, ovzduší či nebezpečné, zdraví ohrožující chemikálie ve spotřebních výrobcích a potravinách, však může být i naše okolní prostředí. Některé nebezpečné chemikálie mohou přetrvávat v životním prostředí a bioakumulovat se v potravinovém řetězci. Zaměstnanci různých typů pracovního prostředí mohou být vystaveni různým anorganickým a organickým látkám. Tyto škodliviny v malém množství nemusí způsobovat akutní problémy, ale hromadí se v organizmu a časem mohou vést k různým zdravotním poruchám a onemocněním.Díky své složité chemické struktuře jsou přírodní huminové kyseliny schopny vytvářet silné chemické vazby a interakce s těmito kontaminanty, čímž je absorbují do své struktury a následně vylučují z těla.
Při studiu chemického složení huminových kyselin bylo zjištěno, že základem jsou aromatické di-, tri- a tetrakyseliny, kde spojení mezi aromatickými jádry zajišťují cukry, peptidy a alifatické sloučeniny. Obsahují zejména karboxylové, chinonové, semichinonové, hydroxylové, ale také etherové, esterové a amidové skupiny. Jsou to velké molekuly, jejichž molekulová hmotnost se pohybuje od 2000 do 200 tisíc Daltonů. Závisí to na zdroji a způsobu získávání suroviny. V molekule převládají kyselé skupiny, proto mají izoelektrický bod při pH 3-5. Při vyšším pH, například. v organismu, vystupují jako Ligandy a jsou schopny vázat kationy různou silou. Nejpevněji vážou právě nejtoxičtější kovy kadmium (Cd), rtuť (Hg), olovo (Pb) a arsen (As), zatímco pro organismus potřebné prvky jsou na ně vázány slabšími vazbami. Tím se vysvětlují jejich iontoměničové schopnosti. V prostředí se nacházející toxický kov vytlačí z vazby biogenní prvek, který se stane využitelným pro organismus a toxický pro organismus nepřístupným. Tato vlastnost výrazně snižuje resorpci toxických kovů z potravin, ale také vysvětluje jejich odstranění z organismu. Potvrzují to výzkumné práce na zvířatech i při léčbě lidí.
Pravidelným snižováním resorpce kontaminantů huminovými kyselinami lze zabránit hromadění škodlivin v těle a tím snížit pravděpodobnost zdravotních problémů.
Mezi nejčastější kontaminanty v ovzduší a životním prostředí patří těžké kovy (kadmium, olovo, rtuť, nikl atd…), zbytky pesticidů (hromadí se v potravinách, např. ryby jich mohou obsahovat až 1000krát více než jinde v životní prostředí), zbytky veterinárních léčiv, rybách, mléce, atd…), dusičnany a dusitany (jsou běžnou součástí životního prostředí, ale v živých organismech se mohou měnit na toxické látky), polycyklické aromatické uhlovodíky (vznikají nedokonalým spalováním materiálů obsahujících uhlík, jako je grilování masa a mnoho průmyslových procesů; (PCB; vznikají při průmyslové výrobě a vyznačují se zejména karcinogenními a imunotoxické účinky), mykotoxiny (toxické látky, sekundární metabolity mikroskopických hub, které mohou být karcinogenní a imunotoxické) a jiné.
V různých chemických provozech mohou být nebo byli pracovníci vystaveni různým, zejména organickým, nebezpečným látkám jako antracen, benzen, bifenyly, naftalen, PCB, ale i anorganickým látkám jako arsen, olovo, chrom a jiné. Mezi nebezpečná pracoviště nepatří jen chemické provozy, ale i čistírny odpadních vod (antracen, chlorované aromatické látky, toluen, …), elektrárny (arzen, rtuť, zinek, …), teplárny (nikl, zinek, benzen, bifenoly, anthracen, …), automobilky (benzen …), čerpací stanice (benzodiazepiny, fluorované organické látky, …), doly (arzen, chrom, měď, nikl olovo, zinek, kyanidy, …), metalurgie (chrom, zinek, měď, nikl, benzen, naftalen, fenoly, kyani).